Emil Friedberg
Světlá stránka temnoty 2
8. část
Asi za patnáct minut zakroužila nad domem helikoptéra a pomalu se snesla na heliport. Adam volal jenom proto, aby mi řekl, že je na cestě a ať připravím vše potřebné.
A co jako? Panáčkovi snad moc úplně zatemnila mozek? Čeká na fanfáry, šampaňské, kaviár a červený koberec?
Pochopil jsem hned po tom, co vrtulník přistál. Adam totiž nepřiletěl sám. Na palubě s ním byla i jeho žena Lucie a jejich syn. Dvacetiletý dědic impéria Adam junior. A hromada zavazadel. Oni se k nám normálně přiletěli ubytovat.
Přidělil jsem jim přízemní byt na severní straně domu. Byl menší, než byty na jižní straně, ale protože byl stíněný zelení, v létě v něm bylo mnohem příjemněji.
Nechal jsem Adamovu rodinku, ať se ubytuje a čekal na něj společně s Ficim pod pergolou.
Když konečně přišel, měl na sobě obyčejné šortky a tričko, takže už nevypadal jako ředitel zeměkoule. Adam se totiž za těch dvacet let, co zdědil otcovo impérium, vypracoval z druhého nejbohatšího čecha na nejbohatšího čecha a momentálně z něj byl desátý nejbohatší člověk na planetě. A pomalu útočil na devátou příčku.
Jenomže to on byl do jisté míry strůjcem našeho bohatství. Nejen, že naše první kontrakty na vyšetřování paranormálních jevů, pocházely od něj. Také vydal a ze začátku řídil propagaci naší knihy. A v neposlední řadě. Tenhle dům nám koupil on. Věnoval nám ho v den své svatby s Lucií s dovětkem, ať se o něj dobře staráme. Že nám všem jednou zachrání život. A to jsme udělali.
Usadil jsem Adama pod pergolu do pohodlného koženého křesla a nabídl mu sklenku Jacka Danielse.
"Z vaší kukuřice?" zeptal se, zatímco otáčel sklenku proti světlu.
"Jistě," odvětil jsem.
"Hezky ses tu zařídil," pozvedl sklenku a napil se.
"V rámci možností."
"V rámci možností? Vždyť už musíš být miliardář. Jenom peníze za vyšetřování ti museli hodit slušnej balík."
"Jenom ty od tebe. Chudý lidi nekasírujem."
"Ty bys nemohl být byznysmen."
"A ty zase démonolog."
Oba jsme se zasmali.
"A co vaše knížka? Kolik výtisků jste prodali?
"Celkem dost. Ale na Harryho Pottera se pořád nechytáme."
"A co zisk z Beavercreeku?" vyptával se dál. Obchodník se v něm nezapřel.
"Jedno procento," odpověděl jsem po pravdě.
"Jenom jedno procento?" podivil se. " Myslel jsem, že Beavercreek ti patří."
"Patří. Ale veškerý provoz zajišťuje Beavercreek ranch community foundation, spravovaná čerokézy z kmene Washoe. A mě podle smlouvy připadá jedno procento ze zisku."
A to byla pravda. Byl jsem vlastníkem Beavercreeku. Mě samotného to překvapilo. Jenomže když tenkrát Jess odlétala vlastním tryskáčem i s celou rodinou, to znamená se všemi případnými přímými dědici, z Tennessee do Čech, její letadlo zmizelo kdesi nad Atlantikem.My dnes víme, že do Čech doletěli v pořádku. Jess možná nechtěla, aby kdokoliv znal polohu jejího letadla. Nejspíš na něj použila nějaké maskovací kouzlo. Jenomže na radaru to nutně vypadalo, že letadlo se zřítilo do oceánu. Kam se letadlo podělo po přistání, netuším. Ale rodina Kingů z Tennessee byla oficiálně prohlášena za mrtvou. Ona i mrtvá byla. Ale to jsem zase věděl jen já.
Bylo na čase rozhlédnout se po případných dědicích. Rodinní právníci samozřejmě věděli o dalších nepřímých příbuzných, žijících v Americe. Ale věděli i o mě. Věděli i o tom, že jsem před osudným letem rodiny v Americe byl. A protože jsem byl jediným přímým potomkem Sarah Kenny Kingové, která oficiálně ranč vlastnila, stal jsem se jejím jediným dědicem. Sám jsem tím byl překvapen a zpočátku jsem dědictví nechtěl přijmout. Jenomže americké zákony jsou, od těch českých, dosti odlišné. A mě nakonec napadlo, jak toho využít pro dobrou věc.
S pomocí rodinných právníků jsem založil onu zmiňovanou Beavercreek ranch community foundation a její správu vložil do rukou starého indiána. Můj kmen se po dvou stech padesáti letech mohl vrátit na svá posvátná území. A zapojit se do jejich zvelebování.
Na ranči se nepěstovala jen kukuřice, ze které se vyráběl Jack Daniels. Také zde probíhal chov špičkových miliondolarových koní a další aktivity spojené s obrovskými pozemky, jejichž podstatnou část zabíraly hluboké lesy. Beavercreek generoval neuvěřitelné zisky. Věřte, že jedno procento z nich a bedna Jacka Danielse, pro mě bylo až až. Ale jinak měl Adam pravdu. Odhadovaná cena ranče byla asi jedna miliarda a dvě stě milionů dolarů. Takže, co se majetku týče. Ano, byl jsem miliardář. A to dokonce dolarový. Jenomže to pro mě nehrálo žádnou roli. Já nebyl Paris Hillton. Já byl jen obyčejný lovec stínů. Démonolog z Krásné Hory uprostřed krásné České země. To bylo mé poslání.
"Patří," pokračoval jsem v rozhovoru s Adamem. "Ale já chtěl, aby z něj měli užitek i jiní lidé. Beavercreek teď dává práci spoustě lidí. Indiáni se mohli vrátit na svou posvátnou půdu. Ze sídla Kingů je teď muzeum a starý indián mi v něm vyčlenil speciální místnost. Na zdi tam visí obrovská fotka mýho ksichtu. Říkají mi ochránce kmene. Co víc si může bílá tvář z daleké Evropy přát."
"Starý indián pořád žije? A proč mu vlastně říkáš starý indián?"
"Jo, žije. Vloni jsme byli na ranči na oslavě jeho sto desátých narozenin. Taky jsem čuměl. On vypadá furt stejně. Tak na šedesát. Je to neuvěřitelný. Když jsem na ranči, říkám mu prostě old men, protože jeho jméno dokáže správně vyslovit jenom Linda."
"No a jak jste tady vybavení na apokalypsu?" vyptával se dál Adam.
Na apokalypsu? Moje přesvědčení, že Adam s rodinou k nám nepřijel na prázdniny, sílilo. Slova se ujal Fici.
"Máme zásoby jídla na dva roky. Na čtyři, pokud snížíme dávky na polovinu. Potom se dá celá první terasa přeorat a použít k pěstování plodin. Máme různá semena, hnojiva a UV lampy, protože při apokalypse s největší pravděpodobností nastane věčná noc.
Máme zdroj podzemní vody, která je naprosto čistá a vhodná k pití bez úprav. Včera jsem to kontroloval. Pro nejhorší případ máme i podzemní rezervoár, a přístroj na čištění vody.
Všechno to pohání turbína pod našima nohama. Tu zase pohání náš pitný pramen, který teče do jezera a odtud šachtou do jeskyní na druhé terase, kde jsou i nádrže s vodou, zásoby a vodní turbína s generátorem. Tou šachtou se dá dolů i slézt. Jinak se tam dá dostat jen zahradou stínů. To jsou potřeby nutné pro přežití.
Máme knihovnu plnou knížek, skříň plnou společenských her. Máme asi dvacet terabytů filmů, třicet terabytů pohádek a padesát terabytů porna. Taky máme deset tisíc lahví whiskey a deset sudů piva. To jsou potřeby proto, aby nám tady z toho nehráblo."
Na obranu pak máme tolik zbraní, že by to nejednomu diktátorovi vyhrálo valku. A máme jeho."
Fici, který při svém výkladu ukazoval směry, kde se jednotlivé věci nacházely, teď ukázal na mě.
"Všechno je zajištěné, zkontrolované a připravené," dodal ještě. "Takže nám už konečně řekni, proč si přijel."
"Ještě jedna věc," řekl Adam. "Co má bejt jako tohle?" ukázal na díru ve zdi domu.
"Neznáš?" ujal jsem se slova. "To je největší novinka na poli ekologického chlazení domů. Věř mi. Náš obývák teď luftuje tak, že i v létě je to na svetr. Jenom nevím, co s tím budu dělat v zimě. A teď už kurva mluv."