Emil Friedberg
Světlá stránka temnoty 2
40. část
Vymontovat Starlink z obrněného transportéru nakonec nebyl žádný problém. Venku se motala hromada zombií, ale transportér s anténou stál přímo pod garáží a dalo se do něj dostat vrchem. Že by do něj zombíci pronikli nehrozilo a Slizák se vůbec neukázal. Možná si lízal rány uštědřené kanónem Bushmaster, které koupil na Svaté trojici.
Odnesli jsme celé zařízení do Camp David. Shaq s námi sice hezky spolupracoval, ale do domu jsem ho přesto pustit nehodlal. Navíc jsme stále museli hlídat zbylé vojáky. Sice byli svázaní, ale pořád vojáci. Pár stahovacích pásek je nemohlo zadržet na dlouho. I tak seděli hezky v klidu. Asi proto, že jsem jim vysvětlil, že jestli na této zahradě kdokoliv zemře násilnou smrtí, ochranná bariéra se zhroutí a zemřeme všichni. To by ke spolupráci přesvědčilo každého.
"Ještě před týdnem jsi nevěděl, co je to satelit. Jak jsi poznal anténu Starlinku?" ptal se mě Fici, zatímco Shaq před stanem připojoval zařízení k jednomu z našich notebooků.
"Jak jsme byli s Viki před vlnou u panrodičů…"
"Pan co?" skočil mi do řeči.
"Panrodičů, neznáš?"
Fici zakroutil hlavou.
"Lindy máma je moje panimáma a Lindin táta je můj pantáta. Takže dohromady jsou to panrodiče."
"Aha. Seš magor," ohodnotil můj slovník. "Ale pokračuj."
"Prostě, v obýváku byla zapnutá bedna a v ní nějakej ten pořad, co se věnuje zajímavostem ze světa. A tam právě mluvili o Starlinku. Zaujalo mě to. Ukazovali, jak vypouští satelity na nízkou oběžnou dráhu. Ty jsou pak vidět ze země jako řada letících hvězd. Říkají tomu Elonovi vláčky. A taky tam bylo vidět zařízení pro příjem. Hranatou anténu jsem ještě neviděl. Proto si to pamatuju."
"No dobře, ale k čemu to potřebuješ? Chceš si zkouknout e-maily?"
"Hotovo," ohlásil Shag.
Na jednom stole bylo zařízení pro příjem satelitního internetu Starlink, propojené kabelem s notebookem na stolu druhém. Jakmile Shaq ohlásil, že má hotovo, hranatá satelitní anténa na stole se začala otáčet všemi směry. Právě mapovala oblohu nad sebou, ve snaze zaměřit satelity na oběžné dráze. Fungovalo to zcela automaticky. To jsem také věděl z televize.
"Chci se podívat na satelitní snímky," odpověděl jsem na otázku.
"Ale to vám k ničemu nebude," řekl Shack. "KH12 přes tyhle mraky nevidí."
"Co je KH12?" zeptal jsem se.
"To je náš špionážní satelit nad Evropou."
"Máte nad Evropou špionážní satelit? Šmírujete svoje spojence?"
"Jsme Američani. Šmírujem úplně každýho."
"Jo, jasně. Angela a její mobil by mohly vyprávět."
"Ale jak říkám. Je pod mrakem. K ničemu to nebude."
"Nepotřebuju aktuální snímky. Stačí mi Google mapy."
"A k čemu to bude?" ptal se Fici.
"Hledáme pětibod. Podle Lin by se mohlo jednat o pentagram. To je nejpoužívanější symbol černé magie a…"
"Tak proč ho nepoužíváš?" skočil mi Fici do řeči.
"Nepoužívám černou magii, ale temnou. A to je rozdíl."
Fici se tvářil dost pochybovačně. Nedivil jsem se mu. Mezi černou a temnou magií byla jen tenká linka. Ale byla tam.
"Jak často se aktualizují Google mapy?" pokračoval jsem, "každé dva, tři roky?"
"Asi tak. Proč?"
"Vyslání vlny muselo chtít spousty energie. Pokud k tomu použili pentagram, bude dost velkej. Možná nějaká stavba a ta určitě nevznikla přes noc. Je šance, že ji na mapách najdeme."
"Mám to," ohlásil Shaq. " Jsme plně on-line."
"Tak se na to koukneme. Najeď na mapu této oblasti. Najdi Svatou trojici."
Tentokrát se práce s notebookem ujal Fici, neboť věděl mnohem lépe, na co se zaměřit.
Mapa se načítala pomalu. Připojení bylo stabilní, ale silná vrstva oblačnosti brzdila signál. Nakonec se však na displeji noťasu objevila fotografie oblasti kolem Svaté trojice, focená z výšky asi pěti kilometrů.
"Nic tam nevidím," řekl Fici po kompletním načtení obrázku.
"Tady," ukázal jsem na tmavý bod, vzdálený asi pět set metrů od bývalého kostela. "Přibliž to."
Fici klikl na touchpad. Zase jsme museli čekat, než se obrázek načte.
"Nevypadá to jako pentagram," řekl po chvíli.
"Většina lidí si spojuje pentagram se symetrickým obrazcem. Ale pravý pentagram znázorňuje hlavu kozla. Rohy, uši a protáhla brada," ukazoval jsem na jednotlivé součásti obrazce.
"Proč kozla?"
"Původně měl zobrazovat Samaela, padlého anděla. Poté si ho přivlastnili členové církve Satanovi. Stále má však znázorňovat pána temnot, Lucifera. Je to nejposvátnější ze satanistických symbolů."
"Takhle vypadá Lucifer?" ptal se Shaq.
"Ne. Satanisti mají zkreslený představy. Lucifer vypadá mnohem líp."
"Jak to víš?"
"Už jsem se s ním taky setkal. Viděl jsem ho."
"Sakra, lidi. Co vy jste vůbec zač."
Obvyklá otázka, na kterou nebylo třeba odpovídat.
"Jak je to velký?" chtěl jsem vědět.
"Podle měřítka, tak sedmdesát metrů na délku."
"Takže to bude budova. Bude to svatyně a ti, co maj tohle na svědomí, budou uvnitř. Musíme se tam dostat."
"Jak to chceš udělat?"
"Máme tu dvě ótéčka a pět vojáků. Neměl by to být problém."
"Zbláznil ses?" vyhrkl Shaq. "Venku je ta věc. Nemáme šanci."
"Při příjezdu jste neměli šanci. Teď vám ji dáme."
I zbylí vojáci sledovali náš rozhovor. Došlo jim, že jsme jediní kdo ví, co se tady děje. A co by se s tím dalo provést. Takže nakonec jsme je ke spolupráci nemuseli složitě přesvědčovat. Vždyť stačilo, že dostanou šanci pomstít své padlé druhy. Byl čas, zapojit otce Patrika. Já říkal, že se nám kněz bude hodit.
Otec Patrik ze střechy garáže vysvětil oba obrněné transportéry, jejich zbraně a veškerou munici. Zní to možná divně, ale když mohla být vysvěcena moje mačeta, proč ne pár velkorážných automatických kanónů. Nevěděl jsem, jestli to bude proti Slizákovi fungovat. Možná ze začátku. Však jsem jen potřeboval odvrátit jeho pozornost. Měl jsem totiž úplně jiný plán.
Vojáky jsme rozvázali. Teď, když před sebou měli cíl a jejich jednání neřídil infiltrátor, dalo se s nimi docela vyjít. I tak jsme jim odebrali všechny zbraně a nechali je v Camp David za další ochrannou bariérou, kterou jsem vztyčil na pomezí nulté a první terasy. Tam budou až do svého odjezdu.
A pak jsem šel připravit sám sebe. Hezky se nám ta situace vyvinula. Včera jsme nevěděli nic a dnes jsme měli plán. Ten, kdo tohle způsobil, si postavil své okultní sídlo nedaleko nás. Vzdušnou čarou to nebylo dál než tři kilometry. Ani tak jsme si ničeho nevšimli, dokud nepřišla vlna. Ten někdo musel mít obrovskou moc. Vládl magii, která byla mocnější, než moje. Magií, které se mohla vyrovnat snad jedině Jess. Ona to věděla. Varovala mě ještě před příchodem vlny. Bylo možné, že toho ví mnohem víc.
Proto jsem sestoupil do zahrady stínů.